46. až 52. den: Vídeň - Olomouc

Přesun na sraz lehokol a následná cesta domů proběhly nad očekávání, ale z pohledu cestovních zážitků je to nejspíš docela nezajímavá část, takže se to pokusím shrnout v jednom příspěvku.

Z Vídně jsme vyrazili se zpožděním a cestou jsme tomu moc nepomohli, takže obědová pauza byla spíš na svačinku a na večeři jsme dojeli, až když se stmívalo. Každopádně zvolená trasa byla zajímavá a přitom mimo hlavní dopravní tahy, takže jsme si ji opravdu užili.

Druhý den jsme kolem půl třetí překročili hranice ČR poblíž Valtic.

Projížďka Lednicko-Valtickým areálem všechny cizince nadchla a navíc jsme dnes stihli pozdní oběd ve Valticích. Také jsem začal účastníky seznamovat s místními nápoji, začal jsem kofolou a burčákem.

Třetí den odpoledne jsme dorazili na samotný sraz lehokol do Nivnice u Uherského Brodu, přičemž cestou jsme na Slovensku trochu ošidili oběd.

Následující tři dny probíhaly vyjížďky po okolí srazu a další doprovodný program. Zde již jsme hladem rozhodně netrpěli.

Poslední den nás čekala 105 km dlouhá cesta domů, kterou jsme si zpestřili grilovanou makrelou a následně i zmrzlinou, takže jsme domů dorazili i přes vysoké tempo docela plni sil, tudíž nechápu, jak jsem mohl usnout už v osm hodin a probudit se až ráno.

Celkově jsme najeli 3105 kilometrů, průměrnou rychlost 18,6 km/h nám nejvíce srazila cesta na sraz a následné vyjížďky, protože jsme se přizpůsobovali nižším rychlostem lehokolových tříkolek.



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

1. den: Olomouc - Brno

Obrázek
Poslední týden jsme s obavami sledovali předpověď počasí. Nejsme sice z cukru, ale start letošní dovolené probíhá v nervózní atmosféře plné oblačnosti.  Jeli jsme bez zbytečných zastávek a stále jsme pozorovali oblohu. Za Prostějovem jsem přece jen potřeboval odlehčit močový měchýř a zjistil jsem, že když v půli procesu slyšíte padat tandem, tak lze proces přerušit. Člověk se holt stále učí novým dovednostem. Ve Vyškově už jsme usoudili, že si můžeme dovolit pauzu na zdravý oběd a s přibývajícím sluníčkem se nám nálada hned zlepšila.  Kousek od Brna máme domluvené přespání na Tábořišti mezi vinohrady . Konečně jsem se letos dočkal špekáčků a jako bonus Vídeňský ležák spodně kvašený.  Navíc jak špekáčky, tak i pivo jsou od lokálních dodavatelů a byly fakt dobré. 
Další informace

3. den: Šatov - Rossatzbach

Obrázek
Druhá noc ve stanu už byla trochu pohodlnější, ale stejně jsme vyspávali a odjezd byl zase až kolem desáté.  Přechod hranic jsme trénovali nejdříve v muzeu železné opony, takže naostro to bylo už bez problémů. Bohužel po krátkém úseku malebných vesniček jsme dlouho jeli mimo civilizaci, a když už jsme nějakou osadou jeli, tak tam nebyla žádná otevřená restaurace. Úmorné vedro nás nakonec přesvědčilo, že místo hodně pozdního oběda si dáme rovnou jen dezert, tedy palačinky se zmrzlinou a radlera. Krátká procházka parkem, kde je letní kino i zámeček, nám sice pomohla protáhnout si svaly z monotónního šlapání, ale osvěžení úplně zmizelo a museli jsme až do Kremsu, kde jsme se malinko ochladili další zmrzlinou. Celkové přehřátí organismu vyřešil teprve ledový Dunaj.
Další informace

13. den: Udine - Grado

Obrázek
Ráno jsme si přispali, jednak kvůli tomu, že to nejspíš bylo na dlouhou dobu naposled, co máme postel, a také jsme čekali na sluníčko.  Dnešní sjezd k moři jsme si užívali, měli jsme dost času a cestou už nebyl žádný kopec. V pevnostním městě Palmanova jsme si dali zmrzlinu. Ve městečku Aquileia jsme si po krátkém obědě prohlédli vykopávky římského města. Zbývalo už jen pár kilometrů na ostrov Grado, kde končí první část naší výpravy.  Dnes jsme se ubytovali v kempu na pobřeží, abychom si užili moře.  Ale musíme konstatovat, že i přes nepřízeň počasí byla cesta sem o moc lepší, než kvalita moře, které jsme zde našli. 
Další informace