17. den: Aurisina - Kanal

Déšť s malými přestávkami pokračoval celou noc, takže jsme opět balili mokrý stan. Odjezd z kempu jsme oddalovali v domnění, že už brzo přestane mrholit.
Nepřestalo a celé dopoledne jsme tedy jeli v mírném dešti. 
Když už vypadalo, že jsme z toho vyjeli, udělali jsme si pauzu u vojenských bunkrů a hřbitova. 
Je pravda, že uvnitř nepršelo, ale venku zase začalo. 
S obědem jsme počkali až na Slovinské území,  abychom si zde dali typické Kitajské jídlo. 
To nám zlepšilo náladu, už jen kvůli tomu, že po opuštění čínské restaurace svítilo sluníčko, jako by byl srpen.
Cyklotrasa podél řeky Soča je dobře udržovaná, jen těch hupů nahoru a dolů mohlo být méně. 
Dnes spíme v osadě Kanal, kde jsme si v odpoledním sluníčku vyzkoušeli teplotu této horské řeky. 
Ještě si zajdeme na zmrzlinu, ať pocit léta vydrží co nejdéle. 




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kam že to tedy pojedem?

Obrázek
Pokud jste poznali, že název výpravy je upravená hláška Buzze z filmu Hračky, tak vám to stejně moc nepomůže uhádnout, kam pojedeme. Nebude to nekonečno, naopak to bude docela blízko, ale i tak na to potřebujeme zase kolem měsíce a půl. Letos je to vlastně spojeno několik nezávislých aktivit do sebe, tak aby plynule navazovaly. Jak z názvu vyplývá, určitě pojedeme z rakouského Salcburku do italského města Grado . Protože preferujeme přesuny vlastními silami, tak je celkem jasné i to, že se nejdříve z domova přiblížíme k Dunaji, potom proti jeho proudu dojedeme do Pasova a podél řek Inn a Salzach dorazíme do Salcburku, odkud vyhlášená cyklotrasa skrz Alpy začíná a vede převážně horskými údolími až do Itálie. Od Jadranského moře, je to jen kousek do Slovinska , které je druhou částí naší výpravy. Trasu budeme ladit na místě, podle času i nálady, nicméně předběžně plánujeme jet podél teprve budované EuroVelo 9. Na poslední důležitou část se následně přesuneme opět Rakouskem. Stále poj...
Další informace

1. den: Olomouc - Brno

Obrázek
Poslední týden jsme s obavami sledovali předpověď počasí. Nejsme sice z cukru, ale start letošní dovolené probíhá v nervózní atmosféře plné oblačnosti.  Jeli jsme bez zbytečných zastávek a stále jsme pozorovali oblohu. Za Prostějovem jsem přece jen potřeboval odlehčit močový měchýř a zjistil jsem, že když v půli procesu slyšíte padat tandem, tak lze proces přerušit. Člověk se holt stále učí novým dovednostem. Ve Vyškově už jsme usoudili, že si můžeme dovolit pauzu na zdravý oběd a s přibývajícím sluníčkem se nám nálada hned zlepšila.  Kousek od Brna máme domluvené přespání na Tábořišti mezi vinohrady . Konečně jsem se letos dočkal špekáčků a jako bonus Vídeňský ležák spodně kvašený.  Navíc jak špekáčky, tak i pivo jsou od lokálních dodavatelů a byly fakt dobré. 
Další informace

3. den: Šatov - Rossatzbach

Obrázek
Druhá noc ve stanu už byla trochu pohodlnější, ale stejně jsme vyspávali a odjezd byl zase až kolem desáté.  Přechod hranic jsme trénovali nejdříve v muzeu železné opony, takže naostro to bylo už bez problémů. Bohužel po krátkém úseku malebných vesniček jsme dlouho jeli mimo civilizaci, a když už jsme nějakou osadou jeli, tak tam nebyla žádná otevřená restaurace. Úmorné vedro nás nakonec přesvědčilo, že místo hodně pozdního oběda si dáme rovnou jen dezert, tedy palačinky se zmrzlinou a radlera. Krátká procházka parkem, kde je letní kino i zámeček, nám sice pomohla protáhnout si svaly z monotónního šlapání, ale osvěžení úplně zmizelo a museli jsme až do Kremsu, kde jsme se malinko ochladili další zmrzlinou. Celkové přehřátí organismu vyřešil teprve ledový Dunaj.
Další informace