Až na Alpe Adria Radweg a ještě dál!

Druhá část letošní dovolené skončila a vydáváme se směrem na Vídeň, kde nám začne sraz lehokol. Dopoledne jsme si prohlédli centrum Mariboru. Protože v době oběda mělo dost pršet, hledali jsme restauraci s přístřeškem pro kolo.  U nádraží by to šlo, ale byl tam jen fastfood. Nakonec jsme si našli pizzerii, kde měli i pizzu s pleskavicí. Sice se jmenovala "Srbská", ale i tak to beru jako poslední typické slovinské jídlo. Déšť se nám nakonec nějak vyhnul, i když pršelo všude okolo. Cesta k rakouským hranicím byla opět kopcovitá, ale nějak jsme to zdolali. Navíc doufáme, že v příštích dnech už budeme volit rovinatější cesty. Při příjezdu do kempu opět začalo vydatně pršet a možná kvůlli tomu, nebo i kvůli jazykové bariéře, dnes nemusíme stan stavět. Je to pěkný nečekaný dárek k dnešnímu výročí. 

Prakticky celý odpočinkový den jsme strávili v termálních lázních, kromě oběda, na který jsme si zašli do historického centra. Po obědě jsme si vyšli na hrad a prošli jsme i jeho zajímavé podhradí.  Po sladoledu (zmrzlině) jsme se vrátili do lázní a tam jsme vydrželi do večeře. 

Původně to vypadalo na celodenní jízdu v dešti. Včera jsme proto raději dojeli dál, než jsme původně plánovali. Ráno kolem sedmé jsem překontroloval meteoradar a podle něj na hodinu přestalo pršet a potom déšť půjde z jihu na sever. Vzbudil jsem Lenku, abychom mokrý stan balili bez delšího deště a rychle jsme vyrazili severní variantou, abychom dešti nejeli naproti.  Kolem desáté nás počasí dohnalo, tak jsme kolo dali pod stříšku restaurace a sami si objednali čaj. Jakmile jsme čaj dopili, přestalo pršet, tak jsme zase pokračovali po dnešní kopcovité cyklostezce s "mírně" zvýšeným provozem. Oběd se opět trefil do intenzivní přeháňky, kterou jsme pozorovali z tepla a sucha restaurace.  Naposledy nás déšť doběhl ve chvíli, kdy jsme zastavovali v kempu, takže z původního plánu promoknout až na kost, sešlo. Nezbývalo, než to vykompenzovat několikahodinovým sezením v termálních lázních. 

Dnešní trasa měla být cca 90 km, takže jsme kvůli nejistému počasí vyrazili dříve, než je u nás zvykem.  I když podle předpovědi dnes nemělo pršet, mraky na obloze tomu nenasvědčovaly. S minimem zastávek jsme po 50 km zastavili u jednoho německého obchodního řetězce, že tam pojíme a nakoupíme. S jídlem to vyšlo, nákup se ale nekonal, byla to slovinská centrála, žádný supermarket tam neměli. Během oběda trochu pršelo, takže jsme nespěchali a v klidu jsme počkali, až se nám nabije baterka do kola. Nakonec jsme vyrazili za drobného mrholení, které ale brzo přešlo a k večeru se ukázalo dokonce i sluníčko.  Zítra má podle předpovědi pršet skoro celý den, takže jsme si dnešní trasu prodloužili ještě o 30 km, ať zítra můžeme více času trávit někde pod střechou. 

Kousek od jezera se nachází soutěska Vintgar. Přístupná je za poplatek a s přilbou. Příjezd na kole jsme zbytečně hrotili, protože v instrukcích psali, že je nutno být na místě minimálně 45 minut před vstupem. Takže já si dal ještě dalších 15 minut jako rezervu a potom jsme tam hodinu seděli a čekali.  Soutěska ovšem za to čekání stála. Trochu to sice vypadalo jako na Václaváku, ale to hlavně proto, že se na každém druhém kroku ukázalo něco, co chtěli všichni fotit. Cesta soutěskou utekla rychleji, než jsem čekal. Na konci trasy jsme si ještě prohlédli vodopád, poobědvali bagetu a vyrazili přes kopce zpět na začátek soutěsky, kde čekalo naše kolo. I když byla cesta zpět mnohem delší a také náročnější než soutěska, bylo stále na co koukat a pro děti tu byly připraveny ruzné soutěže, takže jsme nemuseli cestou poslouchat brečící otroki (slovinský výraz pro děti). Odpoledne, po dalším koupání v jezeře,...

Dopolední přejezd mezi oběma jezery byl až na poměrně frekventovanou silnici celkem nenáročný.  Po postavení stanu jsme chtěli poobědvat, ale sedli jsme si do restaurace, kde měli jen předražené sendviče, což jsme zjistli hned po objednání dvou Staropramenů (také predražených). Dva croasány s vajíčkem a lososem včetně těch piv nás vyšly skoro na tisícovku. Nějakou dobu jsme to zpracovávali na pláží se super výhledem.  Odpoledne jsme si obešli celé jezero kolem dokola a zařídili jsme si vstupenky na zítřejší výlet do soutěsky. 

Odpočinkový den na jezeře jsme zahájili výletem k vodopádům Savica. Cestou tam nás předjel český autobus, takže jsme si u vodopádů připadali jako doma. Navíc i řidič autobusu nás znal z jiné dovolené.  Po obědě jsme si dali pěší tůru kolem jezera. Začali jsme u přítoku. Během cesty začalo lehce pršet,  ale podle všeho v našem kempu byla v té době regulérní bouřka.  Na druhé straně jezera jsme nastoupili na loďku, která nás vzala zpět do kempu. Vyhlídková plavba byla klidná, žádné vlny ani bouřka už nehrozily. Z paluby vypadalo okolí ještě nádherněji. Jsem zvědavý, kdo bude muset letos vybírat fotky pro tisk, protože jich začínáme mít nějak moc.

Dnešní den jsme začali krátkým přejezdem k jezeru. Místní kemp vypadá klidnější, než turistické peklo, co bylo v kempu v Bistrici. Využili jsme moderní kabinkovou lanovku, abychom konečně měli výhled na nejvyšší vrcholky slovinských Alp. Protože nemáme vhodnou obuv, využili jsme místo turistiky raději možnosti vyhodného obědového menu v rámci jízdenky na lanovku. Překvapivě byl guláš a štrůdl se šlehačkou v rámci jízdenky o hodně levnější než v jídelním lístku a chutnalo to výborně. Měli jsme problém to vůbec celé sníst. Když na Triglavem začalo hřmít, tak jsme rychle sjeli poslední lanovkou k jezeru, kde jsme bouřku přečkali v další hospodě.  Sluníčku chvíli trvalo, než se zase prodralo skrz mraky, ale to nám nebránilo v plavání v nejteplejší vodě této dovoleně.

Včera večer jsme díky šikovnému a hlavně obětavému opraváři kol získali opět plně funkční tandem. Za tmy jsme dojeli do kempu a ráno jsme se už mohli vrátit na křižovatku, kde jsme před týdnem zapomněli odbočit.  Cestou jsme už jako štamgasti zaparkovali kolo v nám známé hospodě a poobědvali. Sice jsme v tom vedru zvládli jen polévku a škvarkový dezert zdarma, ale i tak nás tam zase rádi viděli.  Původně jsme chtěli dojet jen do Mostu, nebo do kempu v půli cesty k tunelu. Bylo ale hrozné vedro a tak to chvíli vypadalo, že jen zůstaneme ležet v řece.  Sice jsme měli pěkný výhled na vlakový most, ale nakonec jsme přece jen snížili naší provozní teplotu tak, že jsme dojeli až na nádraží před tunelem. Tam trvalo víc jak dvě hodiny, než se nám podařilo naložit tandem do dostatečně velikého vagónu, který nás provezl tunelem k oběma jezerům, která plánujeme navštívit. 

Když jsme před mnoha dny navštívili slovinské pobřeží, tak nám pršelo. Díky opravě kola jsme si museli udělat odpočinkový den, tak jsme se vypravili na pobřeží podruhé.  Autobusem to bylo pohodlnější a mohli jsme si dát i pivo (české). K pivu jsme si objednali mořské potvory a většinu dne jsme strávili na pláži.  Po zmrzlině jsme se vypravili zpět do vnitrozemí doufajíc, že naše kolo bude večer opět fit.

Včera jsme opustili kolo v cykloservise, kam snad zítra dorazí náhradní díly. Využili jsme blízkosti autobusové zastávky a vyrazili jsme na prohlídku hlavního města.  Začali jsme v parku Tivoli včetně stejnojmenného zámku.  Prohlédli jsme si pozůstatky po římském městě.  Lanovkou jsme vyjeli na hrad. Po prohlídce městské tržnice jsme ochutnali místní specialitu: sardinky po Istrijsku. I když je historické centrum celkem malé, bylo toho zde k vidění tolik, že nás brzo bolely nohy víc, než po celodenním šlapání do pedálů.