Až na Alpe Adria Radweg a ještě dál!

Konečně po dvou týdnech vyšel čas na odpočinkový (půl)den. Podél moře jsme se přesunuli do posledního kempu před Terstem, což i s nákupem zásob zabralo tři hodinky. Původně jsme doufali, že se cestou ješté smočíme v moři, ale pláže zde opravdu nejsou na nějaké plavání,  takže nakonec trávíme odpoledne u bazénu a nabíráme na sluníčku energii pro další dny na kole. 

Ráno jsme si přispali, jednak kvůli tomu, že to nejspíš bylo na dlouhou dobu naposled, co máme postel, a také jsme čekali na sluníčko.  Dnešní sjezd k moři jsme si užívali, měli jsme dost času a cestou už nebyl žádný kopec. V pevnostním městě Palmanova jsme si dali zmrzlinu. Ve městečku Aquileia jsme si po krátkém obědě prohlédli vykopávky římského města. Zbývalo už jen pár kilometrů na ostrov Grado, kde končí první část naší výpravy.  Dnes jsme se ubytovali v kempu na pobřeží, abychom si užili moře.  Ale musíme konstatovat, že i přes nepřízeň počasí byla cesta sem o moc lepší, než kvalita moře, které jsme zde našli. 

Nějak jsem si asi zvyknul na stan, nebo co, protože v posteli se mi dnes zas tak dobře nespalo, dokonce jsem se budil zimou. Každopádně po snídani jsme vyrazili za drobného mrholení na bývalou železniční trať.  Tunelů jsme si užili nepočítaně, takže ani mírný déšť zas tak nevadil. Občas jsme zastavili na nějakou tu fotečku, kterých máme zase požehnaně.  Cesta dlouho ubíhala v poklidném tempu bez nutnosti šlapat, takže jsme se mohli kochat veškerými panoramaty kolem. Ve Venzone už přestala být taková zima, že jsme si mohli sundat bundy i rukavice. Dále sice cesta vyžadovala vyšlapat nějaký ten kopec, ale žádné velké psycho to nebylo. Do Udine nám dnes vydržela jediná baterie, takže jsme odpoledne měli ještě sílu na procházku městem a nějakou tu odměnu.  Zítra už dorazíme k moři, tak snad sluníčko zabere, abychom si mohli odpoledne trochu zaplavat ve slané vodě. 

Skoro celou noc zase pršelo, naštěstí ráno déšť ustal a mohli jsme sbalit mokrý stan a rychle na cestu, než bude zase pršet.  Díky dešťovému radaru jsme věděli, že nemůžeme noc zastavovat, jinak nikam už nedojedeme.  I přes všudepřítomnou oblačnost jsme si užívali nádherná panoramata. Poslední zastavení v Rakousku jsme udělali na mostě přes řeku Gail. Bohužel za mostem se formovala velká skupina důchodců na elektrokolech, kteří nás v zápětí začali prohánět a i přes dlouhá stoupání se nám dlouho nedařilo je setřást.  Překročením státní hranice do Itálie se ale stoupání zvětšilo natolik, že už jsme si mohli dovolit i čurací pauzu, aniž by nás dojeli. U Tarvisia už se jede po staré železniční trati, takže jak poslední stoupání, tak i následující sjezdy byly v odpočinkovém tempu. Několik tunelů bylo příjemným zpestřením táhlých sjezdů.  Pozdní Italský oběd sice přinesl dešťovou přeháňku,...

Včerejší kemp nebyl zvolen náhodně, kromě krásných výhledů  je také nedaleko lanovka, takže jsme zde chtěli strávit dvě noci a trochu si zde celý den odpočinout. Vyjížďka lanovkou není fyzicky náročná a trochu pochodit po vrcholcích bychom asi zvládli i v našich lehkých botech na kolo. Bohužel pohled směrem k lanovce dnes ráno nevypadal tak lákavě jako včera, silný vítr a jen 3°C nás od odpočinkového dne odradilo úplně.  Cesta převážně z kopce a podél Drávy vypadala také odpočinkově. Navíc jsme v jedné vesničce našli periscop, kterým se dalo koukat na okolní kopce z výšky a s virtuálními popiskami okolí.  Samozřejmě trasa odpočinkově vypadala jen na mapě, ale znalci už vědí, že vyhlášení odpočinkového dne je záruka opačného výsledku.  Naštěstí nedělní telecí řízek s bramborovým salátem a víceméně slunečný celý den nám pomohli přežít i dnešní odpočinkový den. Na fotku z Villachu se Lenka n...

Večer jsem prozíravě navrhl postavit stan kousek bokem od nejrovnější plochy. Ráno tam bylo jezero, které končilo v naší předsíni. Stan jsme sbalili bez toho, aniž bychom z něj vylezli, až zbyl jen vrchní nepromokavý díl. Tak jsme z něj vylezli zadní stranou, která byla méně podmáčená. Dopoledne stále pršelo, což způsobilo, že i náčelnice vydávala zvrácené rozkazy, jako třeba že jedeme domů.  Před jedenáctou jsme za mírného deště opustili kemp a jeli směrem k prvním tunelům,  kde jsme doufali, že pršet nebude. Naštěstí nepršelo ani mimo tunely, takže jsme celkem rychle překonali první náročné stoupání dne. První baterka se vybila u supermarketu, takže jsme ji tam trochu nabili a sami jsme poobědvali. Následovalo druhé stoupání kolem Gasteinského vodopádu.  Když už docházela energie i v druhé baterii, přišel na řadu průjezd Tauernským tunelem. Na druhé straně hory svítilo překvapivě sluníčko, tak snad ...

Navzdory chmurné předpovědi se ráno kolem sedmé ukázalo sluníčko, takže jsem celý natěšený přinutil Lenku vstát a rychle balit, dokud je nad námi azuro. No nestihli jsme to, ale aspoň hned nepršelo.  Prohlídku Salzburgu jsme provedli pěšky, naštěstí v centru tou dobou ještě nebylo tak plno. Když jsme našli i zlatý Spar, kde si Lenka koupila Mozartovy koule, mohli jsme se vydat na několik přejezdů přes Salzach, aniž by tudy vedla naše trasa. Zlatý hřeb dne byl Gollingerský vodopád, a to nejen kvůli grilovaným párkům, které jsme si dali k obědu.  Nádherná panoramata se celý den dala s trochou fantazie tušit za všudepřítomnou oblačnosti. Jediný problém, který toto intenzivní cestování v dešti přináší,  je úbytek suchého oblečení, přesněji řečeno jeho absence.

Vzbudili jsme se do deště. Stan jsme jen vytřepali a uložili do igelitového sáčku, aby od něj nenavlhlo oblečení.  Vyrazili jsme ve chvíli, kdy se zdálo, že déšť ustává, ale po chvíli už zase chcalo a chcalo.  Obrázek soutoku Innu a Salzachu jsem musel trochu zesvětlit, aby to nevypadalo tak ponuře.  V nejbližší cukrárně jsme se na záchodě kompletně převlékli a potom jsme se dvě hodiny nimrali v dortíku a laté. Vyjeli jsme, až když podle radaru měl přestávat nejsilnější déšť. Bohužel ani husté mrholení nebylo o moc lepší, takže na pozdní thajský oběd jsem si dal to nejpálivější, co bylo na jídelním lístku, abych se trochu zahřál.  Přejezd do Německa byl super nápad. Lepší cyklostezky, méně kopců a dokonce i počasí bylo malinko lepší.  Když jsme přijeli do Salzburgu, počasí se opět zhoršilo, ale pokud celý den jedete v dešti, je plavání v bazénu za deště celkem logické zakončení dne.